„Umělecké terapie jsou kreativním využitím uměleckých prostředků jako nástrojů pro neverbální a/nebo symbolickou komunikaci v podpůrném prostředí a za předpokladu jasně vymezeného vztahu mezi klientem a terapeutem, jehož účelem je dosáhnout osobních a/nebo sociálních terapeutických cílů, které jsou vhodné pro jedince“ (Karkou, Sanderson, 2006, s. 46)
ARTETERAPIE:
Tomáš Beníček (Ars Terapeutica 2012):
"Arteterapie je samostatný a svébytný slibně se rozvíjející obor, který využívá jako terapeutický prostředek umění. Napomáhá při léčbě, prevenci, relaxaci, umožňuje vlastní sebereflexi (uvědomění) a reflektuje psychický i emoční stav klienta. Umělecká tvorba (výtvarné dílo - artefakt) je v tomto případě prostředek - nikoli cíl (jako je tomu ve výtvarné výchově). Tento prostředek představuje tzv. most mezi klientem a arteterapeutem. Most, který poskytuje bezpečné prostředí. Most, který nám umožní vhled a otevře cestu k tématům klienta. Arteterapeut má ve vztahu ke klientovi roli tzv. průvodce. Nerozhoduje za klienta, ale pomáhá mu učinit rozhodnutí s dostatečným uvědoměním a s patřičným nadhledem."
Arteterapie ČR při Mezinárodní asociace uměleckých terapií (MAUT) / Mgr. Eva Hegarová:
„Arteterapie je soubor uměleckých technik a postupů, které mají kromě jiného za cíl změnit sebehodnocení člověka, zvýšit jeho sebevědomí, napomoct mu k vlastnímu sebepoznání, integrovat jeho osobnost a přinést mu pocit smysluplného naplnění života.“
Dr. Marian Liebmann (Skupinová arteterapie):
"Arteterapie využívá výtvarné umění jako prostředek k osobnímu vyjádření v rámci komunikace, spíše než aby se snažila o esteticky uspokojivé výsledné produkty, posuzované vnějšími měřítky. Tento druh činnosti získal název „arteterapie“ zejména proto, že se nejvíce rozvinul v oblasti duševního zdraví a převážně v zařízení pro duševně nemocné."
Jaroslava Šicková-Fabrici (Základy arteterapie):
"V širším smyslu arteterapie znamená léčbu uměním, například pomocí hudby, poezie, prózy, tance, divadla a výtvarného umění, v užším slova smyslu znamená arteterapie léčba výtvarným uměním. Arteterapii dělíme na receptivní a produktivní."
Roseline Davido (Kresba jako nástroj poznání dítěte):
„Kresba není pouhou hrou nebo sněním, zahrnuje v sobě jak hru a snění, tak i realitu, takže ji nelze opomíjet.“
MUZIKOTERAPIE:
Marie Beníčková, 2012:
„Muzikoterapie je samostatný a svébytný uměleckoterapeutický obor, který prostřednictvím cíleného působení zvuků a hudby podporuje, rozvíjí a integruje kompetence člověka s cílem obnovy zdraví a naplnění biopsychosociálních a spirituálních potřeb.“
Americká muzikoterapeutická asociace, 1998 in Müller, 2007:
"Muzikoterapie je předepsané použití hudby kvalifikovanou osobou za účelem dosažení pozitivních změn v psychologickém, tělesném, kognitivním a sociálním fungování jedince se zdravotními nebo edukačními problémy."
Břicháčková, Vilímek (IPPP ČR, 2008):
"Muzikoterapie je léčebná metoda, která používá hudbu jako terapeutický prostředek. Z terapeutického hlediska nastupuje svoji komunikační funkci tam, kde mluvená řeč vstup nenajde. Muzikoterapie, arteterapie, dramaterapie, taneční terapie a další umělecko-terapeutické přístupy v současné době nabízí rozdílné metody, techniky a prostředky, které však mohou naplňovat podobné nebo také společné cíle ve vzájemné spolupráci s lékařskými, psychologickými a speciálními výchovně - vzdělávacími prostředky a cíli.“ Břicháčková (t.č. Beníčková)
DRAMATERAPIE:
The British Association of Dramatherapists [online] se ve svém vymezení zaměřuje především na roli terapeuta a charakterizuje dramaterapii jako
„…formu terapie, v níž je veškerá produkce umění využívána v terapeutickém vztahu. Dramaterapeut je zároveň umělec i terapeut, který využívá svého vzdělání či výcviku v divadle i v terapii k vytvoření metod, jež klientům umožní prožít vlastní psychologické, emoční i sociální změny“.
North American Drama Therapy Association [online] definuje dramaterapii jednoduše jako
„…záměrné využití dramatických a/nebo divadelních prostředků k dosažení terapeutických cílů“.
Dle Milana Valenty (Valenta a kol., 2006, s. 7) je dramaterapie
„…léčebně-výchovná (terapeuticko-formativní) disciplína, v níž převažují skupinové aktivity využívající ve skupinové dynamice divadelních a dramatických prostředků k dosažení symptomatické úlevy, ke zmírnění důsledků psychických poruch i sociálních problémů a k dosažení personálně-sociálního růstu a integrace osobnosti“.
(Autorka vypsaných definic: Mgr. Kristýna Hlaváčová)
Jennings (1994, str. 17) se nám snaží dramaterapii popsat jako
„specifické uplatňování divadelních struktur a dramatických procesů s cílevědomým terapeutickým záměrem.“
,,Ve světě dramatu máme svolení a svobodu dělat to, co se zdá být tolik těžké v životě – změnit chování a model rolí. Pod maskou hrané role jsme schopni – mnohdy poprvé v životě – jednat jiným způsobem. (Emunah, 1994, str. 13)
TANEČNĚ - POHYBOVÁ TERAPIE:
Tanečně - pohybová terapie využívá taneční a pohybové umění jako terapeutický prostředek ke komplexní integraci osobnosti. Zaměřuje se na tělesné schéma, možnosti pohybu, jeho omezení a celkový projev. Cílem tanečně - pohybové terapie je umožnit člověku porozumění, projevení a přijetí sebe sama skrze tělo. Terapie umožňuje jasnější a vědomé vnímání vlastního těla a napomáhá při vnímání druhých lidí (Beníček v Beníčková, 2017, str. 36).
Definice EADMT (Evropská asociace tanečně - pohybové terapie):
"Tanečně - pohybovou terapii můžeme definovat jako terapeutické využití pohybu za účelem rozšíření emoční, kognitivní, fyzické, spirituální a sociální integrace jednotlivce."
„ADTA (American Dance Therapy Association) definuje tanečně - pohybovou terapii jako: terapeutické užití pohybu k dosažení emoční a fyzické integrace jedince. (Dosedlová, 2012)“
„Tanec je základem veškeré existence, pohyb je základem přirozeného řádu, změny a evoluce.“ Rudolf Laban
„Pohyb je základem uvědomění." (Feldenkrais, 1967; 50)
"Pohyb patří mezi nejzákladnější projevy lidského života. Vypovídá nejen o stavu lidského těla a vnitřním prostředí organismu, ale také o stavu naší mysli a v jakém psychickém rozpoložení se právě nacházíme." (Blahutková, 2015)
