Jak studium probíhá?
Studium probíhá dle předem určeného harmonogramu jednotlivých programů a dle jejich specifikace a zaměření. Nejčastějším typem studia je studium víkendové. V sobotu i v neděli začínáme v 9:00 hod. a absolvujeme celkem 16 výukových hodin. Podle potřeb skupiny i lektora je možné domluvit i upravení hodin tak, že sobotní setkání je delší a v neděli končíme dříve, aby se studenti z odlehlejších částí republiky nebo zahraniční studenti dostali pohodlně domů. Výjimečné intenzivní soustředění prodlužuje setkání dle rozvrhu (možnost výuky v pracovní den). Večery tráví studenti většinou společně, dopřávají si posezení v malebných kavárničkách krajského města nebo využívají různé kulturní možnosti Olomouce. Vzhledem k tomu, že pro naše studenty máme nasmlouvané slevy v hotelích, udržují se ve skupině vztahy a kontakty. Vzhledem k tomu, že naši absolventi mohou být i po skončení studia vzájemně v kontaktu díky aktivitám školy i vnitřnímu webovému systému, zároveň se setkávají jako členové MAUT - Mezinárodní asociace uměleckých terapií (www.maut.cz), prohlubují dále své nabyté zkušenosti, znalosti a dovednosti, mají možnost konzultace profesních případů z praxe. Tento model vzájemného sdílení i po skončení studia se v praxi velmi osvědčil, protože každý začínající absolvent má možnost konzultovat své kroky, čímž získává větší profesní jistotu.
Koncepce studia - Model víceúrovňového studia
Ve studiu tříletých programů se uplatňuje tzv. model víceúrovňového studia:
Studium v Akademii Alternativa je koncipováno tak, aby v maximální míře respektovalo jedinečnou osobnost a předpoklady každého studenta, ale zároveň postupnými kroky rozvíjelo dynamiku celé skupiny. Studium je opřeno o tři základní pilíře:
1. Sebezkušenostní výcvik – 1. ročník
Neoddělitelnou součástí studia je sebezkušenostní výcvik, který každému studentovi rozkryje možnosti vlastního sebepoznání, odhalení předností a rezerv v osobním profilu a na základě terapeutické práce pod vedením zkušených terapeutů nabídne možnosti dalšího rozvoje i řešení případných „nevyrovnaností“. Sebezkušenostní výcvik je důležitou součástí studia, kdy student zmapuje svou vlastní osobnost a na základě získaných poznatků a prožitých terapeutických cvičení s možností vlastní sebereflexe pod vedením terapeuta, získává přehled nejen o sobě, svých spolužácích, ale také o základech terapeutické práce obecně. Student se seznamuje s vlastní osobnostní na základě mapování svého bio – psycho – sociálně – spirituálního vývoje. Metody a techniky, s nimiž terapeuté pracují jsou přejímány jednak ze zahraničí, ale často jsou výsledkem dlouholeté terapeutické práce lektorů v praxi a jejich použití je opřeno o relevantní výzkumy a experimentální šetření, která potvrdila při cíleném působení jejich účinnost. Sebezkušenostní výcvik je stěžejní náplní zejména prvního ročníku, ale prvky sebezkušenosti neoddělitelně patří i do dalších ročníků (a měly by patřit i do pozdější terapeutické praxe), ale ve druhém a třetím ročníku tvoří sekundární linii vzdělávání. V prvním ročníku se se skupinou pracuje samostatně, v ojedinělých případech se studenti dostávají do kontaktu s dalšími studijními skupinami nebo staršími ročníky (např. při přednáškách a workshopech zahraničních lektorů, které vyžadují rozmanitost a nejednotnou úroveň dosažených zkušeností a dovedností). Převážná část výuky prvního ročníku probíhá v uzavřené studijní skupině, aby se mohli studenti vzájemně lépe poznat a sebezkušenost byla cílená. Na konci prvního ročníku neprobíhají klasické postupové zkoušky, při kterých by student prokazoval nabyté znalosti a dovednosti, ale hodnotí se lektorským týmem pokroky studenta v oblasti sebezkušennosti a splnění dílčích úkolů vyplývajících ze studia. Ve většině případů nedochází v prvním ročníku k nepostoupení studentů do dalšího studia z rozhodnutí lektorského kolegia, ale pokud student odchází, většinou z vlastního rozhodnutí. Nejčastějším důvodem, proč studenti ukončují své studium v průběhu nebo na konci prvního ročníku, je poměrně náročný sebezkušenostní výcvik, kdy student sám usoudí, že náročná terapeutická profese není jeho životním směrem. Tato svobodná rozhodnutí studentů jsou ukazatelem snahy školy o „výchovu“ kvalitních absolventů, kteří se ve své terapeutické praxi budou chovat vůči svým klientům nejen vysoce kvalifikovaně, ale také zodpovědně s možností psychického zvládnutí této duševně náročné práce.
2. Teoretická základna – 2. ročník
Ve druhém ročníku se studenti primárně seznamují s teoretickými východisky terapeutické práce. Terapeutická cvičení, metody a postupy, se kterými se seznámili v prvním ročníku tzv. „na vlastní kůži“ nyní obohacují lektoři o další rozměr. Seznamují studenty s teoretickou strukturou terapeutické práce. Vymezení indikací, kontraindikací, cíleného působení, aplikace terapeutických metod a postupů atd. Budoucí terapeuté pronikají jakoby z druhé strany do prožitků z prvního ročníku. Protože většina výukových hodin probíhá společně se studenty třetího ročníku, mohou si „druháci“ vyzkoušet kolektivní práci s kolegy služebně staršími, kteří jsou jim pevnou oporou při zkoumání terapeutického světa a zároveň jim ukazují, jaké úrovně mohou dosáhnout za rok. Tento víceúrovňový model je pro studenty motivující, ukazuje jim, jak mohou za rok výrazně pokročit ve svých znalostech a dovednostech. Zároveň si prožívají roli klientů, když starší ročník aplikuje nabyté zkušenosti při zkoušce terapeutické práce. Lektor se v těchto okamžicích často situuje do role supervizora, který sleduje vzájemnou interakci obou studijních skupin a dle potřeby do výuky zasahuje. Víceúrovňový model – učit se od „služebně staršího“ a zároveň být od „služebně mladšího“ upozorněn na nedostatky vlastní práce - přináší v praxi pozitivní výsledky. Zároveň se od prvního ročníku změnila ve druhém ročníku skupina, přišli noví lidé, čímž jsou studenti obou spojených skupin vedeni k nalezení nových kontaktů, získávají své nové místo ve skupině, čímž i nadále běží sebezkušenost, ovšem tentokrát zcela vědomě v sekundární roli. Druhý ročník je zakončen postupovými zkouškami, kde studenti prokazují teoreticky i prakticky úroveň získaných dovedností. Téma postupových zkoušek provází celý druhý ročník, proto jsou studenti vědomě celý rok na postupové zkoušky připravováni. Zároveň jsou postupové zkoušky druhého ročníku jakousi mírnou „generálkou“ absolventských zkoušek. Studenti mohou pracovat v hodinové přípravné části po zadání otázek a anamnéz s literaturou. Na konci druhého ročníku se nehodnotí to, jak má student vše zapsáno v hlavě, ale jak si dokáže s pomocí literatury poradit se zadanými tématy. Naším cílem není dokazovat studentům ve druhém ročníku co všechno neumí, ale „přichytit je při úspěchu“ a dodat motivaci k závěrečnému "finiši". Přesto jsou postupové zkoušky velmi náročné, dostatečně zmapují přípravu studenta i to, jak se s úkoly dosavadního studia „popral“. Většina našich studentů postupové zkoušky úspěšně absolvuje, protože ve skupině zůstávají lidé, kteří mají motivaci ke studiu a rozhodli se pro poctivou přípravu na terapeutickou praxi. Pokud student během dosavadního studia neprojevuje dostatečnou zainteresovanost a jeho studijní výsledky neodpovídají úrovni druhého ročníku, student do třetího ročníku nepostoupí, ale má možnost v dalším termínu úspěšně postupové zkoušky zopakovat. Naším cílem je, aby studenti viděli ve svých učitelích průvodce studiem, rádce a opěrné pilíře, kteří pomáhají zvládnout náročnou cestu studiem. Ten, kdo chce opravdu usilovně pracovat a úspěšně dostudovat tuto školu a je ochoten obětovat svůj čas a pracuje na sobě, druhým ročníkem postupuje dál. Protože nepreferujeme klasický způsob vzdělávání, tedy šprtání a odříkávání naučeného, ale schopnost naučit se orientovat v problematice, umět hledat a nalézt způsoby řešení, přizpůsobit svůj osobnostní profil potřebám terapeutické profese, volíme ke každému studentovi individuální přístup. Naším krédem je poskytnout studentovi oporu při jeho cestě za terapeutickým vzděláním, pomoc při zvládání a odstraňování překážek. Ale takto podporovat lze pouze studenta, který chce, má motivaci a je ochoten studiu obětovat čas a pravidelnou přípravu. Takový student většinou postupové zkoušky vykoná bez komplikací a s radostí postupuje dál vstříc třetímu ročníku. Postupové zkoušky vykonává každý student před celou skupinou, čímž je zaručena objektivita hodnocení zkoušejících a díky tomu, že je výkon každého studenta po vykonání zkoušky slovně hodnocen, učí se každým výkonem nejen sám postupující, ale také ostatní studenti.
3. Terapeutická praxe a supervize – 3. ročník
Do třetího ročníku přicházejí studenti, kteří u postupových zkoušek úspěšně prokázali, že jsou připraveni na závěrečný maraton, který je primárně zaměřen na terapeutickou praxi a supervizi. Opět se mění složení skupiny, protože ke třetímu ročníku se přidružuje velmi často ve výuce ročník druhý. Třeťáci jsou nyní v roli služebně starších a získané dovednosti prakticky aplikují na studentech druhého ročníku. Při takto vedené výuce dochází ke vzájemnému učení na základě aplikace teoretických poznatků do praxe, studenti třetího ročníku získávají poznatky o tzv. odosobnění při terapeutické práci. Zkoušejí si vedení terapeutického setkání v individuálních terapii i při práci se skupinou. Učí se sestavovat terapeutický plán, psát vstupní a výstupní hodnocení, vedení dokumentace, zásady komunikace s klientem. Být při práci pevný sám v sobě, vnímat každého jednotlivce skupiny a zároveň být citlivý a empatický vůči dynamice a projevům skupiny. Student si ověřuje vlastní schopnost sebereflexe při vlastní terapeutické práci. Chyba v praktické aplikaci není ve studiu vnímána jako negativní, ale její rozpoznání a napravení je důležité pro další potenciál terapeutické práce. Pokud dojde k chybě při nácviku, je to prostředek pro vlastní zdokonalení. Zjištění rezerv a chybujících postupů ve studiu je velmi důležité, protože eliminuje absolventovi chyby v pozdější praxi. Třetí ročník je cílenou přípravou na sepsání a obhajobu absolventské práce a zároveň příprava na úspěšné složení absolventských zkoušek – části teoretické i praktické. Po generálce na postupových zkouškách ve druhém ročníku má student představu, co jej čeká a díky postupový zkouškám druhého ročníku zmapoval, jaké jsou jeho přednosti a na čem má během třetího ročníku ještě cíleně zapracovat. Při absolventských zkouškách již studenti s literaturou nepracují, je nutné, aby základní vědomosti pro vědomou terapeutickou práci měli naučené a takřka zautomatizované. Vzhledem k tomu, že s anamnézami a otázkami v hodinách pracují, učí se většinu teorie díky praktické aplikaci přímo v hodinách, ale třetí ročník vyžaduje vyčlenění dostatku času pro samostudium literatury, která je pak v hodinách konzultována. Absolventské zkoušky vykonává každý student před celou skupinou, čímž je zaručena objektivita hodnocení zkoušejících a díky tomu, že je výkon každého studenta po vykonání zkoušky slovně hodnocen, učí se každým výkonem nejen sám absolvent, ale také ostatní studenti. Po náročném "finiši" již přichází slavnostní předání diplomů a osvědčení, kde jsou absolventi symbolicky pasováni na terapeuty, a následuje závěrečné rautové posezení, které je věnováno od Akademie Alternativa jako poděkování úspěšným absolventům a jejich zkoušejícím za úspěšné studium i vykonanou práci.
Dvouleté a pětileté studijní obory mají koncepci bez víceúrovňového modelu, ale respektují bio – psycho – sociálně – spirituální vývoj každého jednotlivce a koncepce studia je obdobná jako u oborů tříletých.
Postgraduální zkouška - udělení titulu "DT"
Více naleznete zde.
